Z dálnice
malebný kopeček kosmickým horským hotelem romanticky
narušující pravidelný horizont, ze zázemí od skokanských
můstků
monstrum s raketou plnou ufonů připravených k invazi
Země. Dva pohledy rozdílné asi jako když
koukáš nebo nekoukáš přes
Hubbleův
teleskop. Stánky s vybavením a
knihami o canicrossu, venkovní pizzeria Moven pro běžce,
občerstvovačka Mamut pro psiska, splachovací toalety, pěkné
počasí a spoustu dalších vychytávek přichystali pro účastníky Johny Alaskan a parta z robehamecesko.cz.
Zahalen růžovým mráčkem zapomnění užívám
si to tu jak na food festivalu či menším sportovním veletrhu.
Jenže pak se chiméra rozplyne a zůstane jen to hlavní, kvůli
čemu jsme přijeli: 6,5 km dlouhá trailová trasa s převýšením
více než 450 m. Sinusoida, která se odmítla
stočit do obloučku, přímka narýsovaná divokou tužkou a
pravítkem směřujícím do nebe, geometrie svobody. Na okolní
krajinu dopadají dopolední paprsky. Blíží se desátá hodina. Za
chvíli budeme startovat. Za chvíli vystoupáme až na oběžnou
dráhu, dotkneme se slunce, podrbeme za ušima Lajku.
Plánek
zázemí (rozbehamecesko.cz)
Vybíhá
se intervalově pěšinou do kopce s pořádným sklonem. Teď
už to máme pěkně zblízka, v krutopřísném detailu se
škodolibě se zubícími pixely. Před námi to valí nahoru Vláďa
Šáfr z TJ Sokol Maxičky a Bady za ním táhne. Chudák můj
parťák netuší, že se jedná o favorita závodu a za pár desítek
minut i budoucího vítěze naší kategorie. Po úvodních metrech
se trasa chvíli narovná, aby se následně zlomila a před samotným
stoupáním na vrchol nás
zavedla ještě úplně
pod něj. Šotolinovým seběhem dolů letí výsadek čtyřnohých
paragánů. Někdo pomaleji, někdo rychleji, jako kdyby bylo
k dispozici jen omezené množství padáků. My patříme mezi
šťastlivce, kteří nafasovali, ovšem dle propadu v závodním
poli také mezi zoufalce s namotanými šňůrami na prvním
stromě. Inu kluci z Polabí.
Úvodní
metry závodu (foto rozbehamecesko.cz)
Od
dolní stanice kabinkové lanovky cesta chvíli lehce stoupá, chvíli
vede traverzem po úpatí. Neustále před sebou vidíme závodníky
a rovněž na nás se snaží další dotáhnout. Jestli to
sledují mimozemšťané nahoře v raketě, musí být z hemžení
na svahu značně nervózní. Startovka supehrdinů! Ufoni, třeste
se! Kelímek ionťáku pro mě a pár hltů vody pro Badyho na
občerstvovačce v polovině trasy. Pod
námi se v pomalém odvěkém tempu otáčí zeměkoule a
stejně šlapeme pořád dál vzhůru k výškám.
Bady
to pořádně napálil (foto Petr Tahal)
„Ještě
kilometr do cíle!“ hlásí mi pomocník kousek nad Pláněmi a
vysoko ve stratosféře. Trasa přechází v hřebenovku, vystupujeme
ze stínu lesa. Ač všechny učebnice přírodovědy a vesmírné
příručky hovoří o pořádném chladu, pokud nestihneme úkol za
pár minut dokončit,
začneme se s Badym ve skafandrech vařit. Do toho nás
předběhlo několik běžců včetně čela kategorie s malými
psy. Snažím se ve stoupacím pruhu pro šneky a kamiony nenechat
psychicky rozhodit. Loket z okna, brýle na očích a z radia
vyřvává: „Já chtěla bych mít svůj aeroplán, lítat
v oblacích jak kormorán…“ Jenže pak to bez varování
přeskakuje na jinou frekvenci: „I could stay awake just to hear
you breathing… Don´t wanna close my eyes, don´t wanna fall
asleep, cause I´d miss you baby…“ Ty vole, Armageddon! Já tady
nechci zůstat. Dole na mě
čekají žena, syn a druhý pes. Za
zatáčkou se otevírá výhled na slunce ozářený koráb. My ale
nemusíme až k němu, nám stačí zdolat Černý vrch. Sbírám
všechny nesmyslně uspořené síly (na canicrossu to musíš
naprat naplno a nešetřit se) a běžíme. „Je to dřina, ale na
tom kopci budete vysmátí!“ napsal organizátor na facebookových
stránkách před závodem. A měl pravdu, nahoře za časomírou se
opravdu smějeme, já od ucha k uchu, Bady ve zbytcích sněhu
na zádech.
„Haló!
Základno! Slyšíme se?“ Šum ve vysílačce. „Mise splněna.
Vracíme se na Zem.“
Cílové
Badyho foto s našim největším fanouškem Máťou :-)
Odkazy:
Výsledky
ZDE. My za 44 minut na 9. místě ze 14 startujících v kategorii
velkých psů.
Stránky
závodu ZDE
Edův vlog ze závodu (Eduard Kožušník) ZDE
Fotky
Libereckého deníku ZDE
Fotky nickname323 ZDE
Fotky Petra Tahala ZDE
A
po závodu ještě jednou nahoru. Tentokrát s rodinkou na výlet.
Žádné komentáře:
Okomentovat